ZOM Nymburk - podnik, jenž změnil Zálabí

V těchto měsících uplynulo 50 let od vzniku strojírenského závodu ZOM Nymburk na Zálabí - dnes Maschinenfabrik Niehoff (CZ), s.r.o. Aniž to tehdy někdo tušil, nová továrna v dalších letech výrazně proměnila charakter této krásné nymburské čtvrti, doposud nepříliš zastavěné. Stála za rychlou výstavbou nových rodinných domků, celé zástavby družstevních domů v Dlabačově ulici, výstavbou školky či modernizací fotbalového areálu.

Prapočátky - Závody obránců míru

Začátky továrny byly poměrně složité. Po roce 1948 se Nymburk proměnil v baštu železničních dělnických kádrů. Místní komunističtí představitelé (předsedové MěNV, straničtí tajemníci, atd.) se rekrutovali výhradně z řad zaměstnanců dráhy. Město ovládané železničními funkcionáři nemělo žádný zájem na rozvoji jiných odvětví průmyslu ve městě než drážních. Přesto se na Zálabí podařilo vybudovat strojírenskou továrnu, která i v době komunistického útlaku prosperovala. Počet zaměstnanců se z prvních 80 v roce 1952 rozrostl na 550 v roce 1985.

Na počátku však ještě nebyl ZOM šroubárenským podnikem, kde se lisovaly hlavy šroubů, drážkovalo, válcovaly závity, řezaly závity do matic či šrouby do dřeva, stáčela ocelová lana, vysekávaly břity pilníků.

Před rokem 1948 se v budoucím areálu ZOM nalézala pouze ve výstavbě továrna na překližku manželů V. a M. Novákových. Po znárodnění v roce 1948 byl rozestavěný objekt začleněn do národního podniku Závody na překližky a dýhy v Praze VII. Dřevozpracující průmysl ovšem neměl žádný zájem v Nymburce působit a tak už v roce 1950 byla stále nedostavěná továrna převedena na Zeměvrtné závody (Artezia),n.p. základní závod Praha VII, hlavní údržba Nymburk. Výnosem ministra hutí a rudných dolů Jana Bílka dne 26.11.1951 proběhlo osamostatnění podniku.V letech 1951/52-1957 zde tak sídlily Ústřední dílny rudného průzkumu, národní podnik Nymburk (ÚDRP). Prvních 80 zaměstnanců prošlo branou podniku dne 2.1.1952 a začalo na improvizovaném pracovišti okamžitě montovat vrtné soupravy. O pět let později už zde v dokončené tovární hale pracovalo na 285 pracovníků, jejichž pracovní náplní byla výroba zeměvrtných nářadí, maringotek, vrtných věží a generální opravy všech zařízení potřebných pro průzkum nerostného bohatství.

Vznik ZOM Nymburk - Závody obránců míru

V roce 1955 už se začal projevovat citelný nedostatek zakázek. Potřeby vrtných pracovišť každým rokem klesaly a proto se hledalo nové výrobní směřování nymburské továrny, ve kterém by bylo možné využít znalosti zdejších dělníků. Volba padla na šroubárenský a drátovenský průmysl, který byl v tehdejším Československu značně zanedbaný a zastaralý. Přechod od pouhých montáží strojů pro geologický průzkum na výrobu nových strojů probíhal v letech 1955-1958.

V roce 1957 přišlo definitivní nařízení o změně výrobního programu a také názvu podniku. Pod novým názvem Závody obránců míru (ZOM Nymburk) byla zahájena výroba speciálních automatických strojů pro šroubárny, drátovny a pilníkárny. V roce 2007 uplynulo od přeměny montážního závodu na strojírenský podnik rovných 50 let!

Podnik pochopitelně vznikl v době tuhého stalinismu a tak i název Závody obránců míru odrážel "nadšení období stavby základů socialistické společnosti" druhé pětiletky. Tehdy platil třeba celopodnikový závazek plnit vše "o tři dny dříve" či ve fabrice byla umístěna samoobsluha, kde si každý mohl brát zboží bez kontroly a podle stanoveného ceníku zaplatit peníze do krabice. Nutno dodat, že tato inovace vydržela jen krátce.

Název se opět mění: Závody oborové mechanizace

Šedesátá léta se nesla v duchu rozšiřování továrny, růstu počtu zaměstnanců a konečně zvyšování výroby. Výsledkem bylo v roce 1965 opětovné osamostatnění podniku jako národní podnik ZOM Nymburk. Od roku 1958 byl totiž součástí Šroubáren v Libčicích jako závod 05 Nymburk. Samostatnost pochopitelně neznamenala úplnou volnost v rozhodování, ale jen to, že vypadl zbytečný mezičlánek. Od té doby ZOM podléhal přímo pražskému generálnímu ředitelství Hutní druhovýroby. Pražské jaro ´68 zanechalo památku i na ZOMce. Na celozávodní schůzi dne 1. dubna 1968 bylo rozhodnuto, že se změní název podniku na Závody oborové mechanizace, přičemž zkratka zůstala zachována!

ZOM tehdy urazil složitou cestu od téměř manufakturní výroby 50. let po automatické výrobní linky v 70. letech. I v těžkých normalizačních letech se podniku podařilo udržet výrobu strojů vysoké technické úrovně nejen za využití licence světově známých zahraničních výrobců, ale zejména zásluhou vlastního vývoje. V 70. letech se už díky rozsáhlé modernizaci podniku nalézaly výrobky z nymburské ZOMky ve všech strojírenských podnicích Československa. Nymburské "spojovací díly" (šroubky, matice, lana, dráty, řetězy) dále pomáhaly i v jiných odvětvích průmyslu třeba při výrobě stříbrných, mosazných i ocelových nýtů, dílů pro elektrická zařízení, autobrzdy, kufry, aktovky nebo jízdní kola. Export směřoval do 15 zemí světa, pochopitelně hlavně do spřátelených socialistických zemí.

V druhé polovině 80. let se přihlásily strukturální problémy - typické pro socialistické podniky tehdejší doby (stagnace a technologické zaostávání). Na přelomu 80. a 90. let se musel podnik potýkat s nevydařenou transformací v akciovou společnost, která nakonec vyústila v dlouhodobý propad výroby a v hromadný odliv zaměstnanců. V roce 2000 zde pracovalo kolem 60 zaměstnanců.

Současnost - Maschinenfabrik Niehoff

Teprve od roku 2001 se zdá, že se blýská na lepší časy. V tomto roce zde zahajuje výrobu německá firma Maschinenfabrik Niehoff (CZ), s.r.o., která jej získala do svého vlastnictví. Jedná se o firmu, jež ve svém "rodném listě" má shodou okolností rok 1951! Domovský závod Niehoffu se nachází ve Schwabachu u Norimberka. Podobně jako ZOMka tak i Niehoff se specializoval na výrobu spojovacích materiálů a v roce 1975 už otvírá filiálku v brazilském Sao Paulu, v roce 1985 v USA, v roce 1997 i v Indii a nejnověji v roce 2005 v Rusku. V 80. letech také prošel restrukturalizací výroby a do popředí se dostává výroba kabelových svazků pro automobilový průmysl. Na internetových stránkách firma sebe sama definuje takto: "Jedná se o skupinu strojírenských závodů, kde jsou vyvíjeny a zhotovovány moderní stroje sloužící k výrobě drátů z neželezných kovů a také k výrobě kabelů (elektrických a datových vodičů) a kabelových svazků. NIEHOFF zaujímá v tomto segmentu speciálního strojírenství významné postavení na celosvětovém trhu a je spolehlivým partnerem pro své zákazníky - drátovny a kabelovny." K 1.12.2005 v nymburské filiálce pracuje 72 stálých zaměstnanců a ohlášeným střednědobým cílem je zaměstnávání nejméně 100 kvalifikovaných odborníků. V roce 2006 bylo přistoupeno k modernizaci celého areálu.

Závěr

Co dnes se Zomky zbylo? Ne mnoho hmotného, název továrny se změnou vlastníka pochopitelně vzal za své. Zkratku ZOM nalezneme dnes leda tak v životopisu fotbalisty a trenéra Ivana Haška (odkaz na léta 1970-77 strávená v dresu TJ ZOM), či jako název autobusové zastávky (Zálabí ZOM) nebo jako název jednoho z mnoha zdejších volejbalových oddílů. Možná je to málo, a přesto zůstalo něco velkého, něco hmotně nezachytitelného - vzpomínky. Vzpomínky na mládí, na přátele, na práci, kterou zde tisíce nymburských zaměstnanců po léta vykonávaly. A to není rozhodně málo.


PhDr. Pavel Fojtík